6. 12. 2012

Škola, základ úspěchu. A nebo neúspěchu?

Pětiletý Tomášek šel s mámou do jeho nové školky. Když přišel, podíval se na obrázky na zdi a zeptal se:
     "Kdo maloval ty ošklivé obrázky?"
Jeho máma ho rychle opravila
     "Je neslušné říkat o obrázcích, že jsou ošklivé, když jsou krásné."
Ale učitelka věděla přesně, co tím myslel a tak mu odpověděla:
     "Tady nemusíš malovat pěkné obrázky. Když chceš, tak tady můžeš malovat klidně i ošklivé obrázky."
Tomášek se na ní usmál. Dostal totiž odpověď na jeho skutečnou otázku: Co se stane chlapci, který maluje ošklivé obrázky? Za chvíli viděl na zemi rozbité autíčko. Sebral ho a zeptal se:
     "Kdo rozbil to auto?".
Maminka rychle přiběhla a řekla:
     "Co na tom záleží kdo to rozbil. Stejně tu nikoho neznáš."
Paní učitelka však věděla na co se ptá a odpověděla:
     "Hračky jsou na hraní a občas se rozbijí. To se stává."
Opět odpověděla na jeho skutečnou otázku: Co se stane chlapci, který rozbije hračku? Tomášek zamával mamince a odběhl si hrát v jeho nové školce. V místě, kde nebude hodnocen.

V předchozím příspěvku jsem zabýval postřehy Carol Dweck ohledně přístupu a jeho dopadu na chování nás všech. Možná vás ten příspěvek zaujal a možná se vám v mysli objevila otázka:

Kde se vzal můj _______ přístup? (doplňte neměnný / rozvíjející).