Přestaňte dělat to, v čem můžete být dobří a začněte dělat to, v čem budete nejlepší...

...tak by se dala jednou větou shrnout základní myšlenka knihy The Dip (autor Seth Godin). Je to malá (A5) tenká (75 stran) knížečka. Mám rád takové knížečky, protože se dají přečíst za 1-2 dny. A hlavně na konci knihy si stále ještě pamatuji o čem byl začátek. Sám autor přiznává, že psát krátkou knihu při zachování kvality té dlouhé je velmi těžké.

Autor vysvětluje a popisuje jak spolu souvisí: být hloupý, být chytrý, být dobrý, být nejlepší, vzdát něco (to give up) a odejít od něčeho (to quit). Pěkně, čtivě a s rozumným množstvím příkladů.

A co je ono magické slůvko "The Dip"? Něco jako bažinaté údolí plné problémů a enormního úsilí, do kterého sejdete potom co vás opustí začátečnické štěstí. A kterým musíte projít než se dostanete na protější stranu stoupající k úspěchu a k "býti mistrem". Právě toto údolí problémů je místo, kde se většina lidí vzdá. Vzdá cestu za svým cílem nebo snem. Najdou si jiný cíl a sen, a zkouší štěstí znovu, a znovu, a znovu, ...

Nesnažte se o něco pokud víte, že v tom nemůžete být nejlepší na světě.

The Dip je údolí, které odděluje nejlepší od těch ostatních. Ti nejlepší mají motivaci, energii a sílu projít bažinou problémů. Jsou to ti, kteří při průchodu údolím věnovali veškerou svou energii a úsilí k procesu učení. Správný proces učení nastává až ve chvíli, kdy vězíte na dně udolí a "bolestí" nevíte kudy kam.
Mimochodem toto je krásná paralela s body buildingem (zvedání činek v posilovně). Svaly rostou až dostanou impulz. A ten impulz je bolest. Proto deset zvednutí činky nevyvolá růst svalu. Ale až to jedenácté, při kterém máte pocit, že si naděláte do trenek a činku táhnete nahoru i očima, je to, co se počítá, a po kterém svaly rostou.

Když vaše zdánlivě nikam nevedoucí usilí je tak enormní, že jste připraveni odejít, dostali jste se do stavu, kdy nemáte co ztratit. A pokud nemáte co ztratit, máte rozumné množství moci. Využijte moc toho, že nemáte co ztratit. Zkuste získat všechno nebo nic. Zkuste nevyzkušené a zdánlivě nesmyslné varianty.

The Dip vytváří "nedostatek", a tím konkurenční výhodu. Trh (nějaký problém, za jehož řešení zákazníci platí) leží tam na druhé straně. Jen málo komu se podaří projít údolím a získat část trhu. A jen jeden je nejlepší.

The Dip je též váš spojenec. Klade mezi vás a vaší konkurenci překážky. Přesně toho využil Microsoft. Vytvořil tak obrovskou bažinu, že je nemožné mu konkurovat na PC trhu s operačními systémy a kancelářskými aplikacemi. Avšak teď je tu nový on-line trh. Nové udolí, nové problémy a nové výzvy. A toho využívá Google. Prochází svým The Dip, a využívá ho k odfiltrování konkurence.

Autor identifikuje tři skupiny lidí:

• Hloupí lidé. Ti, kteří se vzdávají se kdykoli dostanou do údolí problémů. Proč jsou hloupí? Protože plýtvají svým (někdy i cizím) časem a penězi.
• Rozumní lidé. Ti, kteří při pohledu na onu bažinu odejdou dělat něco jiného. Proč jsou rozumní? Protože šetří své zdroje a investují je do smysluplných věcí nebo činností.
• Stateční lidé. Ti, kteří jdou za svým cílem a projdou údolím. Naučí se řešit problémy a využijí tyto znalosti ve svůj prospěch. Jsou nejlepší v tom co dělají, jsou vítězi. Je jich málo, ale odměna je velká.

Seth Godin výše uvedené skupiny lidí ilustruje na Snowboardingu. Hloupí lidé si koupí vybavení a stráví pár dní na svahu. Jakž takž ho sjedou a mají samé modráky. Pak si řeknou, že jim to za tu bolest nestojí a jdou se věnovat jinému sportu. Rozumní lidé snowboarding ani nezkusí, protože ví, že tu bolest nepřekonají a nebo jim za to nestojí. Ušetřené peníze a čas věnují něčemu smysluplnějšímu. A stateční vytrvají, projdou bažinou, vyhrajou a stanou se z nich mistři. A proto jich je málo.

Houževnatí lidé si jsou schopni představit světlo na konci tunelu, které ostatní nevidí. Zároveň chytří lidé jsou realisty, a žádné světlo si nepředstavují pokud tam není.

Takže na rozdíl od zastaralé školometské výchovy "buďte dobří, mějte dobré známky", buďte v jednom směru vynikající. Na ostatním nesejde. Mimochodem, když chcete instalatéra, zedníka, kuchaře nebo programátora, chcete toho průměrného a nebo toho nejlepšího?

Být lepší než 98% konkurence se zdá být fajn. Ale v době Googlu to je k ničemu. Ta lepší konkurence, ta 2%, jsou jen pár kliků od vás. A zákazník chce to nejlepší.

Dalším tématem je: Nebát se odcházet od problémů (to quit). Raději odejtěte a věnujte svou energii tam, kde to má smysl, než s problémy chvíli bojovat a pak to stejně vzdát. A rozdíl mezi odejít od něčeho a vzdát něco?

• Vzdát něco (to give up) je impulsivní jednání. Dostanete se do problému a na základě toho vzdáte cestu k cíli.
• Odejít od něčeho (to quit) je dopředu definované. Ještě než se ponoříte do bažiny, tak si sepíšete seznam událostí, které pro vás znamenají odejít. Například je málo něčeho, chybí něco, nepodaří se do určité doby získat něco, atd.

Proč to neukončit? Proč neodejít? Jako obvykle, protože je den za dnem pohodlnější dělat něco co jsme zvyklí dělat. To, při čem nedochází ke změnám a co nás netrápí.

Na závěr poslední myšlenka knihy. Přestaňte dělat věci, které nikam nevedou (jdou do strany bez jasného růstu (úspěchu) nebo poklesu (problémů)). Pouze růst nebo pokles přináší možnost učení. Cesta do strany je rutina a plýtvání časem.

Když Jack Welch šéfoval General Electric, prodal za miliardu jednu divizi, která si vedla dobře, měla čtvrtý největší podíl na trhu a slušně vydělávala. Proč? Protože odváděla pozornost managementu, konzumovala prostředky, kapitál a energii. Dávala lidem ve firmě příklad, že je OK být průměrný a ne nejlepší. Jack tím uvolnil velké množství prostředků a ty věnoval tam, kde měly smysl.

A co vy? Kdy u vás nastává skutečný proces učení? Děláte raději jednu věc naplno, a nebo zkoušíte spoustu různých věcí (než narazíte na "nepřekonatelný" problém)? Preferujete dělat věci pořádně, a nebo to tak nějak udělat, hlavně aby to bylo?

Igi