7. 2. 2014

Zamyšlení nad blogováním

Psát tento blog jsem začal asi před dvěma lety (jaro 2011). Tehdy jsem dočetl knihu Inbound marketing, a tam byl blog popsán jako silný nástroj. Ten ovšem trvá nějakou dobu rozjet, aby získal potřebný efekt (100 článků a komunita čtenářů nevznikne za noc).

Též jsem v té době trpěl nesnesitelnou touhou něco světu sdělit. Četl jsem knihy o (tehdy vznikajícím proudu) Lean startup a Customer development, což mě velmi oslovilo. Také jsem se našel ve vedení diplomek. Tak jsem začal psát, a proto se blog jmenuje Leaný.

O něco později jsem došel k poznání že:
a) už mě nebaví asi 6 měsíců v roce cca 10x do detailu popisovat co, kdy a jak má každý diplomant dělat. A toto se opakovalo každoročně s příchodem nových diplomantů.
b) už mě nebaví vést diplomanty, kteří nemají zájem.
Shodou okolností jsem se dostal ke knize The start of the art, kde Guy v poslední kapitole ve FAQ píše:
Q: People are always asking me for my expert advice, but it's interfering with my ability to get my current job done. What should I do?
A: Write a book and tell everyone to buy it.
OK, kniha zatím ne, ale blog by mohl stačit. A tak začal být blog více o diplomkách než o startupech. Rozhodl jsem se vyprofilovat se na "startupového" vedoucího, protože to podle mne na FIT zásadně chybělo. A jako vedoucí jsem toho měl na srdci hodně co říci, blog se začal plnit.

V současné době se nacházím na určité blogovací křižovatce.
1) Vše zásadní co jsem chtěl a potřeboval říci, jsem řekl (tedy napsal). Co jsem neřekl, to mnohdy řekl lépe Adam (takže netřeba nosit dříví do lesa).
2) Blog mi zásadně zefektivnil vedení, protože studenty odkazuji ke studiu základních faktů sem, a pak máme čas řešit individuální nuance. Mám na ně více kreativního času (vysvětlování, jak má vypadat struktura práce není kreativní činnost).
3) Množství mých startupů se rozrůstá (poslední a nejdůležitější má jméno Markétka - ehm.. to je dcerka, ne milenka :) ).
4) Pokud mám náhodou blogovací náladu a čas, investuji ho zde.
5) Jaksi netrpím potřebou mít houfy followerů. Jednoduše proto, že stále pořádně nevím k čemu by mi byli (a do politiky se opravdu nechystám). Takže nemám potřebu psát či tweetovat o kdejaké blbosti, jen proto, že ovečky se musí krmit jinak pojdou hlady.

Jednoznačně musím říci, že blogování splnilo svůj účel, ale hlavně bylo zdrojem mnoha zajímavých zkušeností. Co mi blogování dalo:
1) Naučil jsem se lépe formulovat své myšlenky.
2) Naučil jsem se o něco lépe psát česky :).
3) Vyzkoušel jsem si v praxi trošku toho teoreticky nastudovaného copywritingu.
4) Ušetřil jsem si hodně času.
5) Zjistil jsem, že blogování funguje.
Pokud jsou mezi vámi tací, kteří něco ví a chtěli byste se o své zkušenosti podělit, tak neváhejte a zkuste to také.

Hodlám zde s blogování přestat? Hmm, asi ne. Ale pokud nebudu mít půl roku nic zajímavého na srdci, tak se tu nic za ten půlrok neobjeví. Děkuji za přízeň i v těchto časech.


Žádné komentáře:

Okomentovat