Škola, základ úspěchu. A nebo neúspěchu?

Pětiletý Tomášek šel s mámou do jeho nové školky. Když přišel, podíval se na obrázky na zdi a zeptal se:
     "Kdo maloval ty ošklivé obrázky?"
Jeho máma ho rychle opravila
     "Je neslušné říkat o obrázcích, že jsou ošklivé, když jsou krásné."
Ale učitelka věděla přesně, co tím myslel a tak mu odpověděla:
     "Tady nemusíš malovat pěkné obrázky. Když chceš, tak tady můžeš malovat klidně i ošklivé obrázky."
Tomášek se na ní usmál. Dostal totiž odpověď na jeho skutečnou otázku: Co se stane chlapci, který maluje ošklivé obrázky? Za chvíli viděl na zemi rozbité autíčko. Sebral ho a zeptal se:
     "Kdo rozbil to auto?".
Maminka rychle přiběhla a řekla:
     "Co na tom záleží kdo to rozbil. Stejně tu nikoho neznáš."
Paní učitelka však věděla na co se ptá a odpověděla:
     "Hračky jsou na hraní a občas se rozbijí. To se stává."
Opět odpověděla na jeho skutečnou otázku: Co se stane chlapci, který rozbije hračku? Tomášek zamával mamince a odběhl si hrát v jeho nové školce. V místě, kde nebude hodnocen.

V předchozím příspěvku jsem zabýval postřehy Carol Dweck ohledně přístupu a jeho dopadu na chování nás všech. Možná vás ten příspěvek zaujal a možná se vám v mysli objevila otázka:

Kde se vzal můj _______ přístup? (doplňte neměnný / rozvíjející).

Co je klíčem k úspěchu? Přístup. Ten Váš!

Myslíte si, že se nemůžete naučit hrát na housle jako Šporcl, vařit jako Pohlreich, hrát golf jako Woods nebo vybudovat korporaci jako Gates? Protože na to nemáte "buňky"? Tak raději děláte jen to co vám jde? To, kde vám ostatní říkají, jak jste dobří či geniální? Do doby, než přijde někdo lepší a udělá z vás pitomce (v lepším případě), či něco zpackáte sami a jste za pitomce vlastní vinou? Nuž nejste v tom sami a vězte, že byste i ten golf jako Woods zvládli. Musíte však změnit váš přístup.

Neměnný přístup a rostoucí přístup. Dva rozdílné pohledy na svět. Jeden vám může způsobovat deprese a druhý ne.

Carol Dweck věnovala snad celý svůj život studiu "co činní úspěšné úspěšnými" a došla k závěru, že je to právě přístup (mindset) - test tady. Ve stručnosti:

Leaný startup v knihovně FIT

S radostí oznamuji, že kniha:

(krátký výtah z první edice zde)

a kniha:

(zatím ji mám rozečtenou)

jsou přítomny po dvou kusech v knihovně FIT (děkuji knihovní radě za schválení). Právě tyto dvě knihy jsem shledal pro studenty jako nejvíce užitečné. Obsahují minimum "filosofického blábolení" a maximum call-to-action. Ať slouží a pomáhají.

Startupům zdar!

Co je Zdarma?

Už je to nějaký ten pátek, co jsem četl knihu Free od Chrise Andersona, takže ji zde nebudu popisovat celou (velká část se věnuje různým byznys modelům s ingrediencí něčeho Zdarma).

To důležité pro pochopení ekonomiky kolem Free je:

K Zdarma dospěje cokoli, co je postaveno na znalostní ekonomice. Znalostní ekonomika znamená, že zkušenosti, které získáváte pro vývoj a výrobu produktu (včetně produktu samotného) vracíte zpět do výrobního procesu. Tím pádem se znalosti kumulují, a vše jde stále lépe a rychleji (a levněji) :).

Asi všichni známe Moorův zákon, který říká, že se výkon procesoru zdvojnásobí každé tři roky. "Moorův zákon" platí i u pamětí (větší kapacity) anebo sítí (větší přenosové rychlosti). Navíc v obou těchto případech je exponent (faktor zlepšování) ještě větší než u procesorů.

Lean(ý) Startup v praxi

Pro fanoušky lean(ého) startupu a Ashova Running Lean tu je zajívavý workshop - LeanStartupMachine.

Detaily jsou pěkně popsány v článku od Davida Šišky a Jana Koláře. Abychom dostali "Mašinu" poněkud blíže, například do Prahy (Brno v jejich nabídce nevidím :)), je třeba sesbírat několik desítek zájemců.

Pokud se vám tento workshop zamlouvá, dejte tady hlas Praze a uvidíme jak to půjde.

Mimochodem na jejich webu je dostupný pěkný "canvas" pro lean(ý) startup. Stáhnout můžete tady.

Jak na diplomku? S coworkingem!

V dotazníčku, na který odpovídali "lonští" diplomanti, se jeden z nich zmínil o diplomové coworkingové skupině:

V březnu jsem se přidal k "coworkingové diplomové skupině," to je několik (málo) lidí, kteří se pravidelně (my jednou týdně) scházejí a pracují na svých diplomových pracech (každý na své). Výhodou je, že jsem měl pevně stanovený pracovní den a mohl skutečně na práci nerušeně pracovat. Jakási odpovědnost vůči ostatním mě vžždy "přinutila" přijít a pokračovat. Myslím, že kdybych začal dříve, pomohlo by mi to."

Osobně si myslím, že to je vynikající nápad a počin. Zkuste o tom přemýšlet. A pokud jste dobrá parta, založte si něco podobného. Scházejte se někde v CVT, knihovně, doma, ... a společně pracujte na svých tématech.

Mimochodem, pokud by byl zájem o mentoring, supervizi, zodpovězení otázek, cokoli v čem bych vám mohl pomoci, ozvěte se mi. V rámci možností rád pomůžu.

Co je úlohou vysoké školy?

Tak jsem po cestě domů přemýšlel nad tímto postem a následnou diskuzí. V hlavě mi šla Adamova otázka, "Jaká je úloha vysoké (IT) školy?" Začnu od lesa.. již jsem párkrát narazil na tuto myšlenku:

Bohatý člověk není ten, který má bohatství. Bohatý člověk je ten, který umí bohatství vytvářet.

Můžete mít peněz jak šlupek. Ale pokud je jen konzumujete, časem nebudete mít nic. A budete chudý člověk. Pokud nemáte nic a umíte bohatství vytvářet, budete bohatým člověkem.

Není právě úlohou (vysoké) školy učit žáky vytvářet bohatství? Učit žáky, aby dokázali z ničeho vytvořit něco? Něco, co má hodnotu? Hodnotu pro ostatní? Něco, co posune celou společnost dále?

Mimochodem, umění (vytvářet bohatství) vám nikdo nevezme. Majetek ano. Umění ne.

Poznámka: záměrně se nyní nepouštím do detailů, co je to "umět vytvářet bohatství".